Studánka

Že jsem se toulal v severních Čechách, moc dobře víte. Už jsem vám štěknul příběhy z okolí městečka Vysoké nad Jizerou, štěknul jsem vám i příběhy z chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, ale příběhy z Krkonoš, ty jsem vám ještě neštěkl. Vlastně jsem vám dosud neštěkl, že jsem při svém pobytu na severu Čech Krkonoše navštívil.  Krkonoše jsem opravdu navštívil a ode dneška vám štěknu příběhy z míst, která jsem v Krkonoších objevil. Pevně věřím, že se vám mé příběhy z Krkonoš budou líbit. Snažil jsem se najít místa méně známá, ale těch je v Krkonoších poskrovnu.

Byl ponurý podzimní den. Na obloze se honil Mračoun za Mračounem a Puňťa byl kdesi na výletě. Byl chladný den, ale to mne nemohlo odradit od pořádného průzkumu.

Jen co jsem vyskočil v Harrachově z Volváka, valil jsem očadla. Stál jsem pod kopcem větším než velkým. Merčil jsem pomalu se rozjíždějící lanovku, slyšel jsem i zurčení vodičky zpovzdálí. Jen co jsem lanovku zmerčil, štěknul jsem si, že na ní mne člobrdice nedostane ani za pořádný steak a raději jsem se vydal za zvukem vodičky. Po několika málo krocích dotlapkal jsem na mostek. Pod mostkem zmerčil jsem spoustu vodičky. Kudy k vodičce, to jsem ovšem nezmerčil. Zmerčil jsem však tolik cest vedoucích na kopec, že jsem nevěděl, po které se vydat dál. Nakonec mne zlákala cesta vlevo. Byla měkoučká a vedla do mírného kopečka.

Tlapkal jsem pomalu tempem tlapka tlapku mine. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem mladé rozčepýřené stromky i pidi stromky. Merčil jsem koberce mechu, co chvilku jsem zmerčil kapradí.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Netlapkal jsem dlouho a cestu mi zkřížila cyklostezka. Tu jsem v mžiku přetlapkal a i nadále jsem si tlapkal po měkoučké lesní cestě. Tlapkal jsem do mírného kopečka, kochal jsem se přírodou. Čím déle jsem tlapkal, tím byla cesta prudší. Čím prudší lesní cesta byla, tím více se klikatila. Čím více se cesta klikatila, tím více skal a skalek jsem míjel. Nemíjel jsem pouze skalky a skály, míjel jsem i místa, kde bylo mezi stromy vidět do dálky daleké.

Jak dlouho jsem do kopečka tlapkal, to vám neštěknu. Najednou se přede mnou objevila rovinka a na ní turistický přístřešek. Takový krásný, velký, který člobrdové postavili pro spoustu člobrdů. Tady jsem si na chvilku odpočinul a už jsem tlapkal dál.

Tlapkal jsem jen chvilku. Protlapkal jsem zatáčkou. Za zatáčkou čekalo mne další stoupání. Pomalu jsem tlapkal dopředu, zvědav, na co narazím. Od rozcestí jsem v kožíšku cítil, že jsem blízko krásnému objevu. Jenže co objevím, to mi kožíšek neštěknul. Tlapkal jsem proto s ušadly, očadly i famfrňákem v pohotovosti stále kupředu a všímal si každého kousíčku lesa, kterým má cesta vedla.

Stále jsem merčil hluboký les. Po pravé tlapce merčil jsem pořádný krpál, po tlapce levé merčil jsem pořádný sráz. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy byly koberce mechu a spousta kapradí.

Cesta se klikatila nádherným lesem a já stále stoupal, když jsem zaslechl slabé zurčení vodičky. Jen co jsem zurčení vodičky zaslechl, našponoval jsem ušadla a už jsem svištěl kupředu, s větrem a zvědavostí v kožíšku.

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až se mi od tlapek prášilo a každý můj krok doprovázel, pořádný dusot. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost mne hnal kupředu.

Nesvištěl jsem dlouho. Jen několik rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych dosvištěl k místu, odkud zurčení vodičky přicházelo. Očadla na stopkách se pořádně rozhlédla a já jsem zmerčil něco, co jsem zmerčil naposledy na jaře na Šumavě.

Jen pár kroků ode mne, mne ták moc blízko, zmerčil jsem proud vodičky, který teče po větvi, ze které padá do pořádného dřevěného koryta. Udělal jsem dlouhý skok, ozvalo se mlasknutí a já jsem v mžiku stál po kolena v bahýnku vedle ták přírodní studánky, která se zmerčí jen málokdy.

To vám štěknu kamarádi, já měl ze svého objevu tákovou radost. Radostí jsem si i povyskočil. Z potůčku vodičky, který studánka tvoří jen kousek od korýtka, jsem se pořádně osvěžil. A člobrdice? Ta se jen dívala. Také se chtěla napít, ale jak uslyšela mlasknutí, které se ozvalo hned, co jsem ke studánce hupsnul, raději si osvěžení z této studánky rozmyslela. Prý se bála, že by mohla zapadnout. No rozumíte tomu?

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím penzion Aktiv. Nachází se jen pár krůčků od přírody a z okolí penzionu má jeden svět jako na tlapce. Sice není přímo v Harrachově, je o mrňousek dál v městečku Vysoké nad Jizerou, ale to vůbec nevadí. V penzionu Aktiv výborně vaří a poradí si i s různými dietami.


 © 2021 - 2022 Všechna práva vyhrazena.