Vyhlídkové místo na Čertově hoře

Kraj: Liberecký

Okres: Semily

GPS souřadnice: 50.7611403N, 15.4253953E

Vyhlídkové místo na Čertově hoře najdete zde: https://mapy.cz/s/cupevufubu

Dnes vám štěknu o vyhlídce na Čertově hoře, kterou jsem objevil při svých toulkách Krkonošemi. Bát se o mne kamarádi nemusíte. Čert mne nevzal. Co by také se mnou dělal? To jenom mé všudybylné tlapky mne zanesly na toto po čertech krásné místo.

Byl ponurý podzimní den. Na obloze řádili kámoši Mračouni a já jsem se co chvilku bál, že mne zasypou pořádnou snůškou sněhu. Deště, toho jsem se nebál. Byl jsem ták vysoko v horách, že s deštěm už jsem vůbec nepočítal.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Všude, kam očadlo dohlédlo, byl hluboký hustý les. Mladé stromky rostly jeden vedle druhého. Kde bylo jen mrňousek místa, merčil jsem balvan nebo pařez. Merčil jsem i mech a spoustu kapradí.

Tlapky mne nesly stále do kopečka a já se nebránil. Co chvilku jsem si sice pod fousky štěknul, že už by mohla přijít rovinka, ale kopec, do kterého jsem tlapkal, nebyl naštěstí nijak prudký. Jen už mi přišel ták dlouhý.

Od mého posledního poštěknut jsem netlapkal dlouho, když jsem rovinku opravdu zmerčil. S rovinkou jsem zmerčil i konec hlubokého lesa. Hluboký les se na začátku rovinky rozestoupil a já zmerčil oblohu.

Jen co jsem zmerčil oblohu, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem kupředu rychleji než rychle, podívat se, kam jsem to vlastně dosvištěl.

Tlapka střídala tlapku a já svištěl kupředu, se zvědavostí v kožíšku. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Od tlapek se mi prášilo, chvost se vrtěl radostí a ušadla mi plápolala na kebuli tak moc, že jsem se bál, abych je neztratil.

Po několika rychlých krocích ocitl jsem se mezi stromy. Po několika dlouhých skocích, ocitl jsem se na louce. Doskočil jsem na louku a nestačil jsem valit očadla.

Všude, kam očadlo dohlédlo, byly mraky. Pod mraky byla louka, na které jsem stál a pod loukou, to byla paráda. Pod loukou merčil jsem Harrachov. Nad Harrachovem merčil jsem kopce a kopečky. Merčil jsem hluboké lesy i spoustu luk.

Stál jsem na místě, kochal jsem se výhledem a užíval jsem si místo, kde jsem měl svět u tlapek. Byl jsem na místě, koukal jsem před sebe, když mne napadlo se otočit. To, co jsem zmerčil, jsem nečekal.

Jen pár kroků ode mne, jen mrňousek za chvostem, měl jsem celou dobu parádní kopec. Kopec ták prudký, že by byl nerozum do něj tlapkat. Jenže jak jsem zjistil, tento den zůstal můj kámoš Rozum doma a já se zachoval nerozumně. Ptáte se proč? Protože přibližně v půlce prudkého kopce zmerčil jsem vyhlídkovou plošinu. A tu jsem musel prozkoumat. S kámošem Rozumem v kebuli by mne to ani neštěklo.

Pořádně jsem se nadechl, zhluboka jsem vydechl. Protáhl jsem přední tlapky, protáhl jsem zadní tlapky a už jsem tlapkal vzhůru napříč kopcem. Tlapkal jsem pomalu, funěl jsem si do kroku. Pod fousky jsem si poštěkával, jak je možné, že tlapkám ták dlouho a stále nejsem v cíli.

Po chvíli, která mi připadala jako věčnost, po spoustě pomalých kroků, dotlapkal jsem ke svému cíli. Pomalu a rozvážně vytlapkal jsem na plošinu. Na plošině jsem zjistil, že nic nevidím.

To vám štěknu kamarádi, taková čertovina. A já se sem trmácím takovou štreku. Když jsem se však podíval na člobrdici, štěklo mi, že výstup do kopce stál za to. Člobrdice stála nade mnou, usmívala se a stále něco fotila. Když chvilkami nefotila, jen tak se kochala výhledem.

Co vám budu štěkat kamarádi, když jsem zjistil, že nemám svět jako na tlapce, ale zato mám po boku šťastnou člobrdici, ustlal jsem si v rohu, zavřel jsem očadla a chvilku jsem si dáchnul. Věděl jsem, že mne čeká ještě náročná pouť.

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím penzion Aktiv. Nachází se jen pár krůčků od přírody a z okolí penzionu má jeden svět jako na tlapce. Sice není přímo v Harrachově, je o mrňousek dál v městečku Vysoké nad Jizerou, ale to vůbec nevadí. V penzionu Aktiv výborně vaří a poradí si i s různými dietami.